|
[wpb_samepages]
Konference CNZ 2006
18.09.2006
od 09:00 do 17:00
Záštita konference
Ředitelka Národního archivu
PhDr. Eva Drašarová, CSc.
Foto Radoslav Bernat.
Hlavní partner konference CNZ 2006
|
 Dvě desítky přednášejících, téměř 200 registrovaných účastníků, litry vypité kávy a stovky úvah o archivaci elektronických dat. Tak vypadalo rušné 18. září 2006 v Národním archivu na Chodovci. Bylo jasné, že odborná konference „Co po nás zbude“ nakousla více než aktuální téma. Aby po odvážném počinu uspořádat tuto konferenci nezbyly jen blednoucí vzpomínky, přinášíme reportáž z letošního prvního ročníku.
Tak vás tu vítáme!
První blok pozvolna vtáhl přítomné do problematiky elektronické archivace dat. Promluvili v něm představitelé státních orgánů, kteří se systémem úschovy dat zabývají. Jako první si místo u řečnického pultíku vyzkoušela Alena Nosková, zástupkyně ředitelky Národního archívu České republiky (NA).Standardizace a Forum DLM Po ní představil Odbor archivní správy Ministerstva vnitra Michal Wanner. Ten předstoupil před posluchače v prvním bloku ještě jednou – se svou kolegyní Blankou Szunyogovou se podělil o prezentaci k Foru DLM a úsilí o standardizaci v oblasti elektronické spisové služby. Jak vysvětlil Michal Wanner, Forum DLM je prostorem pro střetávání odborníků z oblasti veřejné správy, archivnictví, výzkumu, průmyslu a ICT. Ministerstvo vnitra se stalo členem Fóra v roce 2005. Jedním z velkých trendů, které v oblasti archivace Formu DLM rozpoznalo, se stávají hybridní systémy pro správu jak klasických dokumentů, tak těch digitálních.
Až do MoRequ archivované kosti
Blanka Szunyogová pak přítomným přiblížila modelové požadavky na systémy správy elektronických dokumentů spojené pod názvem MoReq. Tyto požadavky se dělí do tří skupin. Funkční požadavky jsou pro systém klíčové – jde o algoritmy třídění, vyhledávání, kontroly, zásady bezpečnosti, práv jednotlivých uživatelů a podobně. Tzv. „nefunkční požadavky“ mají charakter žádoucích rysů systému. Nikoho nepřekvapí, že by měl být snadno použitelný a uživatelsky přívětivý. Zatím mezi ně patří i požadavek na zohlednění zastarávání technologií. Třetí skupinou jsou požadavky na metadata.
Jak Blanka Szunyogová připomněla, nejedná se o závaznou normu, ale předpokládá se, že se v budoucnu stane direktivou Evropské unie. MoReq byl od roku 2002, kdy z iniciativy EU vznikl, přeložen do deseti jazyků a i v češtině je ke stažení na stránkách konzultantské společnosti Cornwel, která je autorem modelu. Michal Wanner se pak vrátil k závěrům dubnové konference Fora DLM ve Vídni. Stejně jako většinu ostatních, i jejich kombinovanou přednášku obdrželi účastníci konference na CD a pokud se organizátoři dohodnou s autory příspěvků, budou též ke stažení na webu www.cnz.cz.
Kdo ještě nemá Reader?
Za generálního partnera konference, společnost ADOBE promluvil v úvodním bloku Michal Metlicka. Z krátkého představení jeho společnosti mnohým účastníkům zřejmě utkvěl v paměti téměř uzavřený červený kruh ilustrující, že program Adobe Reader je v současné době nainstalován na 89 procentech všech počítačů na světě.
Národní archiv a elektronické dokumenty – jak to jde dohromady?
Po něm dostali prostor pánové Miroslav Kunt a Jiří Bernas z Národního archivu. Společně prezentovali vztah Národního archivu k elektronické archivaci dat. Spolu s dalšími kolegy se touto problematikou zabývají již zhruba deset let. Společně vytvořili několik návrhů ke standardizaci a tyto pracovní materiály nabízejí k diskusi.
Miroslav Kunt zároveň připomněl, že Národní archiv ČR byl vládou pověřen vytvořením pracoviště pro dlouhodobé ukládání elektronických dokumentů. Zadávací dokumentace k projektu vytvoření tohoto pracoviště je již téměř dokončena. Pracoviště má být v rutinním provozu od roku 2008.
Podle Miroslava Kunta zatím e-Archivaci nikterak nepřeje legislativa. Zmínil nešťastnou vyhlášku č. 646/2004 Sb., která nedává Národnímu archivu žádné pravomoci k archivaci a spíše ji komplikuje svými požadavky na elektronické archiválie, které nevycházejí ze znalosti věci. Později se k němu v kritice vyhlášky připojil i Vít Lidinský z Ministerstva informatiky ČR.
le nepředbíhejme, svou přednášku „PDF jako standard pro archiválie“ přednesl nejprve zástupce akademického prostředí. Václav Sedláček ze Západomoravské vysoké školy Třebíč pohovořil o vlastnostech formátů PDF a PDF/A, který je normou ISO pro archiválie. Více o těchto standardech najdete na stránkách www.aiim.org/standarts.
Zase ta legislativa
Posledním přednášejícím prvního bloku byl Vít Lidinský z MIČR. Ve své energické prezentaci připomněl, že projekt výzkumu na poli dlouhodobého uchovávání elektronicky podepsaných elektronických dokumentů je společným úkolem MIČR, NA a MVČR. Lidinský také nešetřil kritikou zmíněné vyhlášky č. 646/2004 Sb.: „Kolega Kunt z Národního archivu řekl, že legislativa pro uchovávání elektronických dokumentů je slabá. Já říkám, že je špatná.“ Podle Lidinského existují technické postupy, jak například zachovat elektronický podpis či časové razítko i přes případnou migraci. To, co nyní schází, je legislativa, která by uznala, že tyto postupy jsou důvěryhodné.
Emulace vs. migrace?
Po přestávce, kdy se u občerstvení v kuloárech rozhořela živá diskuse na přednášená témata, následoval druhý blok prezentací. Nejdříve vystoupil Bohumil Chalupa z NA a představil přítomným koncept virtuálního počítače (technologie UVC). Tato technologie by v sobě podle Chalupy měla spojovat výhody migrace a emulace a eliminovat jejich nevýhody. Technologii Universal Virtual Computer v roce 2000 navrhl Raymond Lorie ze společnosti IBM.
Holandské knihy archivuje DIAS
Druhým přednášejícím byl Miroslav Cink, který za společnost IBM představil řešení DIAS. Ve své kvalitně připravené prezentaci nejprve představil systém DIAS jako nástroj pro dlouhodobou archivaci vyvinutý v roce 2004 pro Národní knihovnu v Holandsku. U dalších klientů je pak možné použít jádro systému (DIAS-Core) doplněné specifickými komponentami. Názorná schémata umožnila i hlubší pohled do architektury systému DIAS.
Sklidíme celou doménu
Od zástupce firmy IBM přebrala mikrofon Ludmila Celbová z Národní knihovny. V přednášce s názvem „Archivace webu jako národního kulturního bohatství“ představila projekt WebArchiv, který již nyní archivuje asi 1,7 TB dat a klade si za cíl každoroční „sklizení“ celé internetové domény „.cz“.
Digitální staré tisky
Druhý ze zástupců akademického prostředí, Tomáš Gec z Ústavu bohemistiky a knihovnictví Slezské univerzity, hovořil o projektech Manuscriptorium a Kramerius, v rámci kterých knihovny usilují o digitalizaci starých tisků a periodik. Záměrem do budoucna je vytvoření České digitální knihovny. Podle Gece je právě nyní správný čas pustit se do přípravy projektů a využít prostředků Evropské unie.
Abychom si rozuměli
Další z hostů z ministerstva vnitra Jaroslav Svoboda řekl, že právě díky konferencím, jako je tato, mohou najít společnou řeč informatici na straně jedné a zaměstnanci „institucí paměti“ na straně druhé. Podle Svobody totiž všichni mluvíme o tom samém, a přesto si často nerozumíme. Svou přednášku pak věnoval odlišnému charakteru zálohování a archivace dat.
Dokumenty, které by se neměly ztratit
„Problematika archivace v plně elektronickém celním a daňovém řízení“ – tak se jmenovala přednáška Libora Klapala z odboru informatiky na Generálním ředitelství cel. Svého tématu se zhostil navzdory výpadku proudu velmi dobře, a tak se přítomní dozvěděli mnohé o systému archivace elektronických formulářů v celním styku. Podle Libora Klapala se již 99,6 procent celních prohlášení při tranzitu zboží vyřizuje elektronickou cestou. Protože je někdy Česká republika „papežštější než papež“, povinnost archivace těchto dokumentů stanovila na deset let, přičemž EU požaduje pouze roky tři. Potřeba uchování je zřejmá – v budoucnu mohou dokumenty posloužit jako důkazní prostředek v případných sporech.
Jak tedy v současné době archivace probíhá? Zprávy jsou archivovány z produkční databáze po 3 měsících, odsun je prováděn v měsíčním cyklu. Po ověření dokumentů zaarchivovaných na dvou médiích, jsou dokumenty smazány z produkčního prostředí. Nakonec je vytištěn a podepsán protokol s hash, který se stává „součástí“ digitálních dat. V budoucnu plánuje GŘC nahradit zatím kompromisní postup s tištěným protokolem periodickým orážením“ uschovaných dokladů elektronickým časovým razítkem
Elektronické veřejné zakázky šetří peníze
Elektronizace veřejné správy pronikla díky nově schváleným zákonům i do oblastí veřejných zakázek a koncesních smluv. V Evropské unii podle Jiřího Svobody z Ministerstva pro místní rozvoj tento krok přispěl k výraznému poklesu nákladů na výběrová řízení. I proto u nás vznikl Národní plán zavedení elektronického zadávání veřejných zakázek do roku 2010, na základě kterého již vznikl Portál o veřejných zakázkách a koncesích.Adobe pro archivaci
Po obědě se u řečnického pultíku vystřídali zástupci firem, které mají k e-archivnictví co říci, a proto také konferenci „Co po nás zbude“ podpořily. Michal Metlicka za společnost Adobe podrobně hovořil o formátu PDF, který je již de facto standardem a je nejrozšířenějším dokumentovým formátem vůbec. Podle Metličky je jen na veřejném internetu k nalezení 400 milionů dokumentů formátu PDF. Formát PDF/A je naproti tomu již uznaným standardem ISO/DIS 19005. Tomuto specializovanému formátu pro archivaci dokumentů byla také věnována hlavní část jeho přednášky.
Jak to vidí firmy?
Pánové Walter Pavliš a Jan Janota ze společnosti AutoCont představili svou koncepci archivace elektronických dokumentů a následně i řešení v praxi – u Ústavního soudu ČR. Po nich přišel na řadu Ivo Kramolis ze společnosti IBM, který představil modulární produkt s názvem IBM Content Manager. Domácí IBM se může pochlubit jeho nasazením například v České národní bance. Jako poslední dostal slovo Dag Jeger ze společnosti Telefónica O2 Czech Republic, který staronového hráče na českém telekomunikačním trhu představil a připomněl význam outsourcingu v oblasti archivace dat.
Když se do archivace chybka vloudí…
Po této poslední přednášce si vzal slovo Jan Heisler, který moderoval celou konferenci, a poděkoval účastníkům, že vytrvali až do konce. Slovy: „Doufám, že to není jen proto, že kvůli výpadku proudu nejezdilo metro…“ naznačil, že závěrečná panelová diskuse se ponese přece jen v o něco odlehčenějším duchu. A hned pánům Michalu Metličkovi, Ivo Kramolišovi, Waltru Pavlišovi, Miroslavu Kuntovi, Jaroslavu Svobodovi a Dagu Jegerovi předestřel první otázku zaměřenou na chyby, kterých se dopouštíme při elektronické archivaci.
Zazněly obavy, že při archivaci elektronické se dopouštíme stejných nešvarů, jako při archivaci klasické – vytváříme archivy nejednotné, nepřehledné a příliš nad archivováním, zálohováním a ukládáním nepřemýšlíme, případně archivaci podceňujeme a elektronické dokumenty přehlížíme.
Buďme na chvíli vizionáři
Následující otázka směřovala do roku 2050 a dál. Jak budeme v té době o archivaci uvažovat? Zatímco Dag Jeger prohlásil, že budeme archivovat pořád stejně špatně, budeme mít stále více kapacitní média a v nich stále stejný nepořádek, ostatní byli méně skeptičtí. Podle Jaroslava Svobody dokážeme využít zkušeností knihovníků a podle Waltera Pavliše budeme sice stále ještě archivovat papír, ale čím dál více i elektronické dokumenty.
Papír? Rozhodně ne!
Jako poslední si pro své hosty Jan Heisler připravil, jak sám přiznal, poněkud kacířský dotaz: Uděláme v budoucnu krok zpět? Budeme tisknout dokumenty a archivovat je v papírové podobě? Všichni pánové se s touto otázkou vypořádali poměrně rezolutním ne, přičemž Miroslav Kunt, vyjádřil svou pochybnost, zda bychom mohli takový Večerníček či rozhlasové zprávy vytisknout na papír. Walter Pavliš na jeho slova navázal – mnohé samozřejmě vytisknout lze, ale tento převod je značně nedokonalý. Že svědek lže, se samozřejmě lépe pozná z videozáznamu, než z přepisu výslechu, přidal Pavliš zkušenost ze světa justice.
Co po nás tedy zbude?
 Diskutující se nicméně shodli na tom, že papír tu byl vždy a bude i nadále. A tak budeme i nadále archivovat hybridně. Na zmínku o tom, že nejen papír, ale i elektronická data podléhají zkáze, přispěchal Jan Heisler se svým vlastním výzkumem. Pověsil prý několik CD na jaře na stromy (čímž vytvořil beze sporu netradiční archiv) a těší se, že je v příštím roce sundá a zkusí přečíst. Nabádal však účastníky konference, aby disky, na které pořadatelé uložili prezentace přednášejících, využili rozumněji. Ostatně, spolu s těmito CD si všichni z konference odnesli i brašnu papírových materiálů. Možná by stálo za to, udělat za rok malou anketu o tom, co z minulé konference v „archivech“ zúčastněných nakonec skutečně zbylo – zda elektronická nebo „analogová“ data.
(převzato z ISVS.CZ)
|
