Dodavatelé si izolované resortní IT systémy nevymýšlejí. Ty jsou dílem ministerstev samotných
Návrh novely školského zákona schválený vládou 27. srpna 2014 je typickým příkladem přetrvávání nedokonalostí v přípravě nové legislativy. Je ukázkou opakování stejných chyb z minula, kdy si každý resort připravuje zákon sám – důsledkem jsou opět další izolované IT systémy.
Příprava zákonných norem by měla být již v počáteční fázi společným dílem když ne všech, tak alespoň několika základních resortů.
Minimálně resortu financí kvůli dopadu na rozpočet, vnitra kvůli koordinaci a přípravě budování informačních systémů, resp. zhodnocení využití stávajících systémů a spravedlnosti v roli „hlídače“ legislativy. Pak se nemůže stát, že jedním z důsledků nového zákona je kromě jiného například nutnost vytvoření dalšího izolovaného informačního systému.
Přitom nemluvím o ničem novém. Vnitru vyplývá role koordinátora informačních a komunikačních technologií minimálně z kompetenčního zákona. A i kdyby nevyplývala, už jen z podstaty věci by jako resort zodpovědný za egovernment měl být včas informován o návrzích nových legislativních norem dříve, než mu z nich vyplyne povinnost zajistit provoz nějakého nového IT systému. Tehdy je již pozdě cokoli upravovat, většinou je již známa lhůta účinnosti zákona a na novelu není čas.
Takže ve výsledku se opět staví izolované řešení, použitelné pouze pro konkrétní agendu speci? kovanou v zákoně, a ne řešení univerzální, které by mohly orgány veřejné moci sdílet.
Představte si situaci, kdy již v primární fázi přípravy nové legislativní normy by byl přítomen zástupce ministerstva vnitra – Hlavní architekt egovernmentu. Ten by mohl včas rozeznat možnost využití stávajících IT systémů nebo jejich částí, případně upozornit na chyby skryté v paragrafech.
Koordinace ICT veřejné správy nemá spočívat pouze ve výtkách, co v návrhu zákona chybí. Má se naopak zaměřit na potvrzení správnosti, doplnění chybějícího a v neposlední řadě opravu chyb. Ve výsledku by pak realizace pomocných IT systémů pro zajištění procesů plynoucích z této legislativy byla rychlejší a levnější.
Vydělali bychom na tom všichni – daňový poplatník, příslušný resort odpovědný za legislativní normu, koncový uživatel čerpající služby IT systému a v neposlední řadě rovněž IT segment.
IT je ve veřejné správě vnímáno téměř jako škaredé slovo, neli nadávka. Je medializováno jako základní zlo odpovědné za plýtvání ? nančními prostředky veřejné správy. Často ale neprávem. IT dodavatelé si nevymýšlejí izolované resortní IT systémy. Ty jsou dílem resortů samotných.