Jiří Peterka
Ministerstvo vnitra připravilo hned dvě nové verze Strategického rámce rozvoje veřejné správy, řešící i budoucí rozvoj eGovernmentu. Jedna obsahuje i rámcový odhad nákladů.
Skoro to vypadá, jako kdyby ministerstvo vnitra chtělo obohatit češtinu o nové přirovnání: že se něco „vleče jako příprava strategického rámce“. Protože jak jinak nazvat roky se vlekoucí „genezi“ nového strategického a koncepčního dokumentu z oblasti veřejné správy a eGovernmentu, plnou zvratů, zásadních změn a přepracovávání?
Vše začalo již v roce 2011, kdy resort vnitra dostal od vlády za úkol připravit strategický dokument o dalším směrování veřejné správy a eGovernmentu. Po několika neúspěšných pokusech a následných odkladech letos vnitro připravilo novou verzi požadovaného dokumentu, který mělo odevzdat vládě k projednání do konce června. Místo toho ale vznikla další, podstatně přepracovaná verze, která by měla být předložena vládě v nejbližších dnech.
Odkud vane vítr?
Na počátku všeho bylo usnesení vlády č. 924 z prosince 2011, které ministru vnitra uložilo „narýsovat“ další vývoj v oblasti veřejné správy a eGovernmentu, ve formě nového strategického dokumentu. I proto, že existence takového dokumentu má být prerekvizitou (nezbytným předpokladem) pro možnost čerpání prostředků z unijních fondů v nadcházejícím programovém období. Ale třeba i kvůli tomu, že je třeba dokončit reformu veřejné správy, a tak je dobré si ujasnit, jak. Nehledě na to, že v oblasti eGovernmentu je dosavadní koncepce Smart Administration zaměřena jen do konce roku 2015 a měla by na ni navázat nová koncepce.
Jenže příprava nového dokumentu procházela mnoha a mnoha peripetiemi, které dost možná nejsou ještě ani u konce. Nejenom že se neustále cyklicky mění taková „drobnost“, jakou je otázka, zda má jít o jeden společný dokument pro veřejnou správu a eGovernment, nebo zda má jít o dva samostatné dokumenty. Podstatné je, že se neustále posouvá (ve smyslu: odsouvá) termín předložení výsledného dokumentu (či dokumentů) k projednání do vlády.
Ale stejně tak se dosti významně mění i obsah průběžně vznikajících verzí, kandidujících na výsledný dokument. V neposlední řadě si dovolím konstatovat, že se mění i kvalita zpracování jednotlivých verzí. Také jakoby cyklicky.
Jaká byla geneze a kde jsme dnes?
První verze nového Strategického rámce vznikla v roce 2012, pod názvem „Strategický rámec rozvoje veřejné správy a eGovernmentu 2014+“, a tedy ještě jako společný dokument pro obě vzájemně úzce související oblasti (veřejnou správu a eGovernment).
V meziresortním připomínkovém řízení byl návrh silně kritizován jako názorný příklad resortismu, ale přesto se málem dostal až k projednání do vlády (v březnu 2013). Kabinet jej ale nakonec neprojednal, a místo toho odložil termín pro jeho předložení na konec listopadu 2013. Podrobněji viz můj tehdejší článek zde na Lupě.
Následně došlo k „rozštěpení“ na dva samostatné dokumenty, na „Strategický rámec rozvoje veřejné správy“ a „Strategický rámec rozvoje eGovernmentu 2014+“. Ten druhý, jehož zaměření nás zde zajímá především, se nakonec dostal i do meziresortního připomínkového řízení, a prošel také posouzením ze strany OECD. Ta k němu měla určité připomínky, které byly následně zapracovány, a nejspíše i v souvislosti s tím došlo k dalšímu odkladu termínu pro předložení materiálů do vlády: na konec února 2014.
O samotném odkladu rozhodla ještě vláda Jiřího Rusnoka, po které ale již nastoupila současná koaliční vláda Bohuslava Sobotky, se svým „poněkud specifickým přístupem“ k celé oblasti ICT a eGovernmentu. Přesto se k přijetí obou strategických rámců (rozvoje veřejné správy a rozvoje eGovernmentu) ve svém programovém prohlášení přihlásila. Konkrétní formulace v programovém prohlášení vlády ale naznačovala, že by se opět mělo jednat spíše o jeden společný („konvergovaný“) dokument, místo dvou samostatných.
Sloučení obou dokumentů se stalo realitou v červnu 2014, kdy vláda svým usnesením č. 423 rozhodla, že místo dvou samostatných dokumentů chce skutečně předložit jen jeden společný dokument, s názvem „Strategický rámec rozvoje veřejné správy České republiky a eGovernmentu 2014+“. A to nejpozději do 30.6.2014.
No a dnes, počátkem srpna 2014, jsme v situaci, kdy požadovaná nová verze materiálu je znovu „na obzoru“. I když tak úplně jednoduché to s ní není. Pokud se podíváte na velmi užitečný web Hospodářské komory ČR, do sekce nově připomínkované legislativy, najdete zde hned dvě verze nového, již „konvergovaného“ dokumentu.
První verze je zde, s termínem připomínkování do 24.6.2014. Zřejmě se tedy jedná o verzi, kterou vnitro připravilo a dalo do meziresortního připomínkového řízení sice „na poslední chvíli“, ale přeci jen s šancí stihnout vládou uložený termín „do 30.6.2014“.
Na stejném webu pak najdete ještě další verzi téhož dokumentu, s novým (prý: „mimořádným“) termínem připomínkování do 23.7.2014. Tato novější verze, po eventuálních dalších úpravách (zapracování připomínek), by tedy zřejmě měla být předložena vládě. Podle informací z MV ČR by měla být předána Úřadu vlády právě dnes, a kabinetu by se mohla dostat na stůl k projednání 6. srpna.
V čem je rozdíl?
Porovnání obou verzí (první a druhé) ukazuje, že v mezidobí došlo k poměrně zásadnímu přepracování. Nejspíše i v reakci na připomínky, které se během meziresortního připomínkového řízení sešly. Ale možná i z dalších důvodů.
Moje osobní hodnocení je takové, že zatímco první verze byla psána sice stručně, ale věcně, systematicky a konzistentně, druhá verze tyto přednosti místy postrádá. Očividně ji zpracovával někdo jiný, s jiným stylem. Možná někdo, kdo na to měl jen minimum času, měl splnit nějaké zadání, a již nestihl vše „doladit“: třeba ohlídat konzistentnost vnášených změn a vzájemné souvislosti.
Tak například: první verze počítá s tím, že na samotný Strategický rámec naváže (ještě v letošním roce) Akční plán implementace Strategického rámce:
na Strategický rámec naváže zpracování Akčního plánu implementace Strategického rámce, jenž jednotlivá opatření stanoví závazně, včetně určení jejich gestora, konkrétního způsobu a termínu plnění, finanční dopady, metody monitorování, hodnocení dosažených výsledků apod.
Druhá verze se ve své předkládací zprávě naopak počítá se čtyřmi implementačními plány:
Ministerstvo vnitra plánuje v návaznosti na Strategický rámec vytvořit detailní implementační plány obsahující hierarchickou strukturu aktivit a opatření k naplnění jednotlivých cílů, harmonogram, rozpočet, postupy řízení a organizační strukturu implementace daného implementačního plánu, včetně indikátorů a postupů monitorování a hodnocení.
Již na této malé ukázce si můžete povšimnout určitého posunu stylu, směrem k „moderní manažerské mluvě“. Autorovi druhé verze ale v rámci všech těch postupů řízení, organizačních struktur implementace a hierarchických struktur aktivit asi zapomněli říct, že by měl upravit i Předkládací zprávu k nové verzi dokumentu. A tak ta stále ještě počítá s Akčním plánem místo s implementačními plány.
Ale to jsou spíše technické drobnosti.
Vznikne znovu samostatná Rada vlády pro informační společnost?
Podstatnější odlišností je třeba to, že druhá verze (na rozdíl od té první) navrhuje založení nové Rady vlády, a to „pro veřejnou správu“, která by koordinovala naplňování Strategického rámce. A to jako náhradu za stávající Grémium veřejné správy, které prý nefunguje.
Proto se pro koordinaci implementace Strategického rámce navrhuje zřídit Rada vlády pro veřejnou správu (dále také Rada vlády), které bude předsedat ministr vnitra. Sekretariát zajišťovaný útvarem Ministerstva vnitra bude společný i pro Radu vlády pro informační společnost.
Povšimněte si také zmínky o jiné Radě vlády („samostatné“ Radě vlády pro informační společnost): dnes neexistuje, resp. je součástí jiné Rady vlády: RVKIS, neboli Rady vlády pro konkurenceschopnost a informační společnost. Znamená to snad, že vnitro navrhuje opětné „roztržení“ RVKIS a osamostatnění Rady vlády pro informační společnost?
Na můj dotaz mi vnitro sdělilo, že na takovémto „osamostatnění“ Rady vlády pro informační společnost se již pracuje. No a navrhovaný Strategický rámec (ve své druhé verzi) s tím očividně již počítá jako s hotovou věcí. Naproti tomu jeho první verze nic takového ani nezmiňuje.
Nicméně: samostatná Rada vlády pro informační společnost by zase až tak samostatná nebyla. Strategický rámec (ve své druhé verzi) totiž zmiňuje, že Rada vlády pro veřejnou správu by skrze své řídící výbory koordinovala všechny realizační aktivity vyplývající ze Strategického rámce. A u těch, které se týkají eGovernmentu, by určitým způsobem „brala ohled“ i na Radu vlády pro informační společnost, když její řídící výbor by měl postupovat v koordinaci s příslušným pracovním výborem druhé Rady:
Koordinace jednotlivých strategických cílů bude svěřena řídicím výborům podřízeným Radě vlády s tím, že při realizaci strategického cíle 3 Zvýšení dostupnosti a transparentnosti veřejné správy prostřednictvím nástrojů eGovernmentu bude realizace zajišťována v koordinaci se stanoveným pracovním výborem Rady vlády pro informační společnost.
K tomu si dodejme, že pracovní výbory stojí v hierarchii Rad vlády o stupínek níže než řídící výbory (jeden řídící výbor má „pod sebou“ typicky několik pracovních výborů). Ale celkově: nestálo by právě toto „dělení moci“ za detailnější rozvedení a odůvodnění, právě v dokumentech typu Strategického rámce?
Nebo na něco takového nebyl čas? Připomeňme si, že jde o věc, obsaženou až ve druhé verzi návrhu Strategického rámce. První verze obsahuje jen velmi obecnou zmínku o tom, že:
Koordinace ICT projektů veřejné správy bude probíhat na nadresortní, flexibilnější a transparentnější platformě než doposud pod záštitou předsedy vlády se zázemím v rámci Ministerstva vnitra.
Nedošlo tedy ke „změně postoje“ právě někdy mezi první a druhou verzí strategického rámce?
Jen inventura problémů? A co peníze?
Další zajímavou odlišností první a druhé verze nového Strategického rámce je to, co a jak navrhují.
První verze o sobě říká, že obsahuje „návrhy opatření ke zlepšení stávajícího stavu“. Ale s tím, že jsou koncipována jen jako podněty k další diskusi, a že podrobněji budou rozpracována, včetně odhadu nákladů, v již zmiňovaném Akčním plánu. Proto ani nezmiňuje žádné konkrétnější finanční částky, které budou do budoucna zapotřebí.
Druhá verze se také hlásí k tomu, že je spíše jen jakousi inventurou problémů, a nikoli konkrétnějším nástinem jejich řešení. Sama o sobě říká, že neobsahuje žádnou analýzu nákladů (a obdobně jako první verze se odkazuje na následné Implementační plány, místo na Akční plán).
Nicméně druhá verze, na rozdíl od té první, přeci jen uvádí určité částky, které mají být zapotřebí pro naplnění Strategického rámce. A to jako kvalifikované „rámcové odhady“, prý včetně stručného vysvětlení způsobu kalkulace. Konkrétně u té své části, která se týká eGovernmentu, uvádí následující odhad finančních nákladů:
řádově desítky miliard Kč (současný odhad – 33 miliard Kč)
S následujícím odkazem na „způsob kalkulace“ (zdůvodnění):
Vycházelo se z existujících projektových záměrů, jejichž náklady jsou více či méně kvantifikované, např.: Systém Czech POINT; systém ISDS; OpenData, Katalog služeb, Registr životních situací, propojení stávajících systémů, bezpečnost ITC, úplné elektronické podání.
Co konkrétně by ale mělo „spolknout“ tak horentní částky v řádu desítek miliard? Sice v horizontu cca 5 let a nejspíše z větší části (85%) z unijních prostředků, ale i tak. Třeba dosud nerealizované projekty eSbírka a eLegislativa, které měly být posledními „velkými“ projekty eGovernmentu, zde uvedeny nejsou – a i ty měly vyjít na něco přes půl miliardy. Na co by tedy měla padnout tak obrovská částka?
Podle mého názoru, když už Strategický rámec takto „střílí od boku“ nějaké částky, navíc tak horentní, měl by přeci jen blíže naznačit a rozvést, jak k nim dospěl a na co je bude potřebovat. Nebo by měl, stejně jako první verze, zůstat u původního konstatování, že žádný odhad nemá k dispozici, a bude ho mít až po zpracování akčního plánu (resp. implementačních plánů).
Sdílené služby (cloud) už nejsou prioritou?
Jak již zaznělo výše, konkrétní úkoly v novém Strategickém rámci nenajdete, natož pak úkoly nějak termínované. Takže zde není třeba ani úkol „do roku 2020 dosáhnou 85% plně elektronických podání“, na kterém tolik bazírovaly předchozí verze Strategického rámce.
Místo toho obě nynější verze spíše jen naznačují určité směry, kterými by chtěly, aby se vývoj v oblasti eGovernmentu ubíral – bez detailnějšího rozboru toho, jak konkrétně by se tak mělo dít. Přesto i zde lze najít některé zajímavé a významné odlišnosti.
První verze Strategického rámce například na prvním místě, ve výčtu oněch „směrů“, uvádí další rozvoj tzv. sdílených služeb, jak se v českém eGovernmentu říká řešením na principu cloudu (ne nutně veřejného):
Dobudovat a průběžně udržovat architekturu sdílených služeb eGovernmentu
Pravdou je, že sdílené služby byly v poslední době jakýmsi zaklínadlem českého eGovernmentu, a očekávaly se od nich významné úspory díky možnosti současného využití jednoho společného řešení více subjekty veřejné správy. A na principu sdílení služeb byla navržena i tzv. čtyřvrstvá architektura eGovernmentu.
Jenže druhá verze Strategického rámce o sdílených službách úplně mlčí. A o čtyřvrstvé architektuře se sice zmiňuje, ale jen minimálně, bez vazby na sdílené služby, a spíše jen letmo – jako o něčem, co už existuje a v čem se má pokračovat. Bez dalšího zdůrazňování.
Že by tedy docházelo k odklonu od cloudových řešení? A to skutečně „na poslední chvíli“, mezi první (červnovou) a druhou (červencovou) verzí nového Strategického rámce?
Co naopak je stejné u první i druhé verze nového Strategického rámce, je volání po dalším „vzájemném propojování datových fondů“. Tím je myšleno propojování jednotlivých agendových informačních systémů ve veřejné správě mezi sebou (a nikoli jen jejich společná vazba na základní registry, tak aby z nich dokázala získávat tzv. referenční data. To je ostatně dlouhodobějším cílem českého eGovernmentu.
Další oblastí, která nedoznala změn, jsou otevřená data. Na jejich potřebnosti se shodují obě verze nového Strategického rámce (ale stejně tak tomu bylo i u předchozí verze z počátku letošního roku).
Určitou novou prioritou, a to shodně pro první i druhou verzi současného návrhu Strategického rámce, jsou oblasti kybernetické bezpečnosti a elektronické identifikace a autentizace (v návaznosti na nařízení EU eIDAS): obě tyto oblasti sice byly určitým způsobem zmiňovány i v předchozí verzi Strategického rámce (z února letošního roku), ale v mezidobí vnímání jejich důležitosti přeci jen určitým způsobem stouplo. Ale to by zase už bylo na další článek.