Přeskočit na obsah

E-GOVERNMENT Pomůže nový akční plán akceleraci digitální ekonomiky? (CIO Business World str. 16 Komentář; 25.8.2015) Digitální agenda: plány nestačí, klíčová je jejich implementace (euractiv.cz Sekce / Průmysl, obchod a export; 27.8.2015) Nezkalené vize e-governmentu (businessworld.cz; 17.8.2015)

  • JF 
Shares

Pomůže nový akční plán akceleraci digitální ekonomiky?

    SVATOSLAV NOVÁK

O tom, že nejrůznější vládní či resortní strategické dokumenty týkající se rozvoje potenciálu ICT v naší zemi obvykle zůstávají jen na papíře, tj. nejsou v praxi realizovány, bylo řečeno a napsáno již mnohé. Uveďme jako výmluvný příklad strategii Digitální Česko 2.0, schválenou na vládní úrovni před více než dvěma lety.
V pořadí druhou zprávu o plnění opatření této „státní politiky v elektronických komunikacích“ (a také o naplňování Digitální agendy pro Evropu v ČR) nedávno vypracovalo ministerstvo průmyslu a obchodu. Jde o neveselé čtení, neboť mnoho opatření není splněno, případně se vykazuje jako „průběžně plněno“. Současná koaliční vláda sice na poslední chvíli zařadila – i díky koordinovanému úsilí ICT průmyslu – mezi své hlavní priority v programovém prohlášení podporu internetové ekonomiky a efektivní využití ICT při řízení státu, její reálné počínání tomu však neodpovídá. I proto se zástupci českého průmyslu rozhodli znovu apelovat na vládu, aby se mnohem účinněji digitální agendou zabývala. Aktuální výzva, navazující na dvě předchozí z loňského roku, byla premiérovi Bohuslavu Sobotkovi předána při jednání tripartity na konci července. Mezi signatáři výzvy jsou kromě ICT Unie, Hospodářské komory a Svazu průmyslu a dopravy ČR i další organizace.
Určitý obrat k lepšímu v celé věci – i když pokolikáté už? – naznačuje Akční plán pro rozvoj digitálního trhu, jehož přípravu má v gesci Sekce pro evropské záležitosti při Úřadu vlády. Potřeba zpracovat tento dokument vyplynula z diskuzí s hospodářskými a sociálními partnery v rámci tripartity během jara letošního roku. Cílem materiálu je „shrnout plánovaná opatření, která napomohou rozvoji digitální ekonomiky v ČR, a to jak z hlediska národních faktorů ČR, tak z hlediska iniciativ na úrovni Evropské unie“ a také „shrnout na jedno místo směřování vládní politiky a klíčová opatření, která jednotliví gestoři ve státní správě připravují. Plán nenahrazuje existující a schválené koncepční dokumenty, nýbrž je zastřešuje.“
Akční plán akcentuje klíčové oblasti v souladu se strategií jednotného digitálního trhu (Digital Single Market), kterou v květnu 2015 přijala Evropská komise. Jde například o přístup ke zboží a službám na internetu a rozvoj přeshraničního on-line obchodování (e-commerce), budování moderní infrastruktury včetně rozšíření přístupových sítí nové generace, zajištění kybernetické bezpečnosti a ochranu dat, rozvoj digitálních kompetencí občanů nebo modernizaci autorského práva. Zároveň se akční plán zabývá rozvojem e-governmentu, tedy elektronickou komunikací s úřady, elektronickým zdravotnictvím a elektronizací justice. Pro každou oblast určuje gestora (např. konkrétní ministerstvo), navrhuje jednotlivá opatření i termíny jejich splnění. Dokument také upozorňuje na to, že nadále bude stěžejní věnovat digitální agendě adekvátní personální kapacity a finanční zdroje, a nepodceňuje ani význam širší shody: „Součástí tohoto akčního plánu je také závazek intenzivně komunikovat všechna plánovaná opatření se sociálními a hospodářskými partnery, se zákonodárci i s občanskou společností.“
Nelze se divit, pokud jsme po předchozích zkušenostech k různým strategiím, politikám či akčním plánům skeptičtí. Přesto je v tomto případě důležité, že dokument předkládá Úřad vlády, tedy je pod přímou gescí premiéra. Akční plán pro rozvoj digitálního trhu tak má oprávněnou ambici stát se významným akcelerátorem realizace kroků, jež v posledních měsících a letech nabraly značné zpoždění. Zejména těch, které mohou podstatně přispět ke zvýšení konkurenceschopnosti Česka prostřednictvím pokročilých informačních a komunikačních technologií.
Foto popis| Prezident ICT Unie

Digitální agenda: plány nestačí, klíčová je jejich implementace

Vláda včera schválila Akční plán pro rozvoj digitálního trhu. Digitální agendu Česká republika zařadila také mezi priority svého předsednictví ve Visegrádské skupině (V4), které začalo v červenci. Tento vývoj vzbuzuje optimismus. Pouhá příprava plánů a strategií však nestačí – klíčová je vždy jejich implementace, píše v komentáři ředitel Aspen Institute Prague a viceprezident Svazu průmyslu a dopravy Radek Špicar.

Přestože se v poslední době často ozývají kritické hlasy ohledně budoucnosti V4, věřím, že tato forma spolupráce má pro střední Evropu stále velký potenciál. I proto vnímám jako pozitivní, že mezi prioritami českého předsednictví nalezneme již zavedené a funkční aspekty spolupráce, přičemž v popředí zůstávají hlavní výzvy pro náš region, jako je vnitřní soudržnost, energetika či obrana.
Odvětví přímo navázaná na internet tvoří větší podíl HDP než finanční sektor, pojišťovnictví nebo zemědělství.
Obzvláště důležité je, že spolupráce v oblasti digitální agendy bude nadále jednou z priorit společného úsilí Visegrádské skupiny. Jak uvádějí Jan Klesla a Ondřej Malý v Aspen Review, sektory ekonomiky, které jsou přímo navázány na internet, tvoří 3 % českého HDP, což je více než například finanční sektor, pojišťovnictví či zemědělství. Digitální agenda má jedinečný transformační potenciál, a jedná se proto o oblast, kterou bychom měli pečlivě sledovat.
Digitální agenda: Od strategie k implementaci
V posledních letech se dostává digitální ekonomice stále více pozornosti, a to jak na úrovni Evropské unie, která nedávno představila strategii jednotného digitálního trhu, tak i v našem regionu – Slovensko bylo první zemí, která v rámci svého předsednictví V4 postavila tuto oblast mezi priority. Již během posledního roku jsme mohli zaregistrovat první úspěchy, například akci We4Startup v Silicon Valley nebo společný Příspěvek zemí V4 k jednotnému digitálnímu trhu, ve kterém státy Visegradské čtyřky reflektují potenciál digitální agendy pro region a definují stěžejní témata v této oblasti.
Výše jmenované aktivity jsou však pouhým začátkem. V první řadě je třeba stanovit konkrétní úkoly a přidělit je vhodným aktérům. Spolehlivý a přístupný eGovernment, digitální infrastruktura, kybernetická bezpečnost, podpora pro inovativní malé a střední podniky a startupy, digitalizace tradičních odvětví průmyslu, rozvoj e-skills, ochrana soukromí či odstraňování překážek přeshraničního internetového prodeje – všechny tyto aspekty bývají často zmiňované jako hlavní priority. Široký záběr digitální agendy a její dopad na nejrůznější ekonomické, politické či sociální domény proto vyžaduje komplexní přístup.
Nejpodstatnější je uvědomit si, že strategie a akční plány nejsou vše – klíčem k úspěchu je jejich implementace. V tomto ohledu si musí jak Česká republika, tak i ostatní visegrádské země „udělat domácí úkoly“. Zařadit digitální agendu mezi priority nestačí, musí následovat konkrétní kroky, aby vše neskončilo jako další nenaplněná strategie, která bude brzy nahrazena jinou.
Koordinace doma i ve V4
Prvním krokem je vytvoření mechanismu pro sdílení relevantních dat a osvědčených postupů. Jakkoli se to může zdát jako samozřejmá věc, spolupráce by měla začít právě výměnou informací o národních strategiích, programech a zkušenostech s konkrétními problémy. Na základě důkladné analýzy současné situace by také měly být vybrány nejvhodnější oblasti pro společný postup.
Každá země V4 musí jmenovat představitele odpovědné za koordinaci, komunikaci a implementaci strategií.
Aspen Institute Prague a další středoevropské organizace mají možnost poskytovat nezávislou platformu, kde se mohou političtí představitelé setkávat se zástupci tradičních průmyslových odvětví, malých a středních podniků a startupů, vědeckými pracovníky a jinými odborníky, aby hledali nejlepší cesty pro naplňování stanovených priorit. To je také důvod, proč plánujeme úzce spolupracovat s dalšími think-tanky ve střední Evropě, a posilovat tak hlas volající po skutečně regionálním přístupu k digitální agendě. Pouze tak se totiž může V4 stát jedním z hlavních aktérů v této oblasti v rámci EU i globálního trhu. Je také nezbytné, aby každá Visegradská země jmenovala představitele s jasnými úkoly a kompetencemi, kteří budou odpovědní za koordinaci, komunikaci a implementaci strategií na národní úrovni i spolupráci s ostatními státy V4.
Naším úkolem je přesvědčovat nejen politiky, ale také zástupce tradičních odvětví průmyslu, z nichž řada význam digitalizace stále ještě plně nedoceňuje. Zde je opět třeba koordinovat naše aktivity v rámci regionu a současně hledat osvědčené postupy i za jeho hranicemi, v zemích jako je Německo nebo Velká Británie. Vlády V4 by měly být v tomto procesu jedním z klíčových hráčů.
Radek Špicar je výkonný ředitel Aspen Institute Prague a viceprezident Svazu průmyslu a dopravy České republiky. Přednáší na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy a na Diplomatické akademii Ministerstva zahraničních věcí. V minulosti působil jako náměstek místopředsedy vlády pro ekonomiku.
Komentář původně vyšel v anglickém jazyce na serveru Visegrad Insight.
URL| http://www.euractiv.cz/obchod-a-export…i-klicova-je-jejich-implementace-012855

Nezkalené vize e-governmentu

    Lukáš Kříž

Veřejný sektor nabízí stále více služeb v elektronické podobě. Česká republika však v tempu změn za světem mírně zaostává.
Veřejný sektor většiny zemí funguje navzdory technologickým i společenským změnám v modelu 20. století. Administrativa sice pracuje s výpočetními a komunikačními prostředky, ale jejich nasazení jen pomáhá tradičnímu pojetí procesů. Ministerstva operují v oddělených informačních silech, problematiky jsou řešeny v rámci sektorů. Běžně chybí perspektiva spolupráce a sdílení. Občané a podniky však očekávají, že se veřejná správa stane otevřenější, transparentnější a samozřejmě všestranně efektivnější. Nejspíše nikdo v této souvislosti nepochybuje o významu a roli informačních a komunikačních technologií.
Sledováním stavu a budoucího rozvoje e-governmentu se dlouhodobě zabývají odborníci Organizace spojených národů, konkrétně Divize pro veřejnou správu a řízení rozvoje. Jako podklad jim slouží veřejně dostupná data, reflexe expertů a relevantní příspěvky dalších institucí z celého světa.
E-government může podle OSN poskytnout jedinečnou příležitost pro transformaci veřejné správy v nástroj udržitelného rozvoje. Právě na něj se v posledních letech soustředí mnoho aktivit, jež organizace uskutečňuje. Obecná definice e-governmentu podle OSN pojednává o využití informačních a komunikačních technologií pro zajištění informačních a veřejných služeb obyvatelům. V konkrétnějším pojetí jde o nasazení informačních technologií ve veřejné správě, která je využije pro zefektivnění a integraci procesů, k účinné správě dat a informací a ke zlepšení poskytovaných služeb. Mezi ně samozřejmě patří i komunikace, v tomto případě hovoří o jejích elektronických kanálech.
Ani instituce typu OSN nepřehlíží technologické trendy posledních let. Její odborníci si uvědomují, že cloud computing, mobilita, sociální média, velká data a internetové služby mění i tradiční vize e-governmentu. Doposud se elektronická interakce v rámci e-goernmentu dělila na tři typy: Government-to-Government (G2G), Government-to-Business (G2B) a Government-to-Consumer/Citizen (G2C). Technologické změny si ale vyžádají mnohem všestrannější komunikaci a holistický přístup.
Mezi cílovými očekáváními, jež se k e-governmentu vztahují, figurují vyšší efektivita a kvalita služeb veřejné správy, její transparentnost a zúčtovatelnost. Od zapojení technologií si OSN slibuje také ekologičtější postupy, efektivnější správu přírodních zdrojů, stimulaci ekonomického růstu a sociální inkluzi znevýhodněných skupin obyvatel. Samotná implementace e-governmentu ve formě vedlejšího produktu podporuje zaměstnanost, vzdělanost a údajně i zdravotní stav obyvatel.
Globální trendy
Ačkoli odborníci OSN sestavují studii o stavu e-governmentu ve světě každý druhý rok, v loňském vydání zdůrazňují závislost úrovně příjmů dané země a rozvoje technologií ve veřejném sektoru. Ekonomický výkon v podstatě určuje míru rozvinutí e-governmentu. Najdou se samozřejmě výjimky, ale chudší země obvykle nemají dostatečně rozvinutou a přístupnou infrastrukturu a jejich obyvatelé operují s nižším vzděláním včetně počítačové gramotnosti. Stejně tak existují poměrně bohaté státy s málo rozvinutými technologiemi ve veřejné správě. Vyšší stupeň rozvoje podmiňují investice do telekomunikací, lidského kapitálu a poskytování on-line služeb.
Mezi nejrozvinutější světové regiony patří z hlediska e-governmentu Evropa. Za ní následují obě Ameriky, Asie, Oceánie a Afrika. Pro srovnání slouží souhrnný parametr E-Government Development Index (EGDI), jenž byl vypočítán pro každý členský stát OSN. V každém světovém regionu ovšem panuje vysoká diverzita. Například dlouhodobým lídrem žebříčku mezinárodního srovnání je Jižní Korea, která regionálně přísluší do třetí Asie. Podobně lze klasifikovat i Austrálii, zástupce Oceánie.
Z hlediska rozvoje služeb zaznamenává loňská studie zejména velký důraz mnoha zemí na funkce elektronické participace (e-participation) a otevřených dat (open government data). První uvedená položka zvyšuje zapojení občanů do rozhodování o věcech veřejných, druhá zase transparentnost správy a jejího hospodaření. Dalším rozvíjejícím se tématem se stal koncept zvaný e-environment, jenž se v agendách objevuje vedle elektronizace dalších oblastí života, jako jsou například e-health, e-learning nebo e-science. V podstatě jde o digitální služby související s dopady lidské činnosti na životní prostředí.
I státy s vysoce rozvinutým e-governmentem čelí problémům. Posun na vyšší úrovně totiž naráží na problémy, jež často nesouvisejí s příjmovou hladinou země a s výší investic do infrastruktury a lidských zdrojů. Propojování systémů a jejich hlubší integrace do veřejných i privátních agend totiž vyžadují nejen robustní ochranu dat a jejich sdílení, ale i organizační kulturu a politickou vůli stejně jako zapojení občanů.
Budoucí rozvoj
Odborníci OSN zformovali čtyři požadavky na efektivní nasazení informačních technologií ve veřejném sektoru. První má podobu řízené spolupráce a sdílené organizační kultury. Instituce by se v rámci kooperace měly řídit jasnými a veřejnými principy. Druhý požadavek počítá s vytvořením institucionálního rámce, v němž budou uskutečňovat koordinace, spolupráce a evidence. Do něj by měly být zahrnuty i subjekty privátního sektoru. Třetí požadavek počítá s nastavením procesů a mechanismů, jež zpřístupní služby veřejné správy všem zástupcům společnosti, znevýhodněné skupiny nevyjímaje. Čtvrtý faktor operuje se zapojením občanů do rozhodování. Primárně by měli participovat na tématech, jež se přímo dotýkají jejich života.
Shares