Stát je pro inovace obtížný partner

    HANA KEJHOVÁ

HR VE VEŘEJNÉM SEKTORU Jak dostat inovace do státní správy? Propojit svět byznysu se službami občanům? Není to až tak technický problém, jako spíše procesní. Zatímco podnikatel dělá to, co mu nezakazuje zákon, úředník se chová naopak. Drží se toho, co mu zákon ukládá. To může znamenat podle odborníků střet dvou odlišných světů, kdy je spolupráce zbrzděna. Přesto se stát, města a obce inovacím v budoucnu neubrání.
Jan Přerovský je od loňského srpna ředitelem České pošty, Odštěpného závodu ICT služby. Řídí 400 lidí a stará se o eGovernment ministerstva vnitra. Jde o představitele státního podniku, který má i zkušenosti z byznysu. Nyní se snaží prosazovat inovace do státní správy a popisuje praxi. „Zůstanu na centrální úrovni, protože v problematice měst a obcí se tak neorientuji,“ říká. „Pokud se inovace zavádí do státní správy, tak je třeba si uvědomit to, že některé věci tam fungují jinak než v byznysu.
V komerční správě je to, co není zakázáno, dovoleno. Pokud nenarazíte na zákon, tak si můžete dělat, co chcete. Ve státní správě je to naopak. Tam se dělá to, co zákon ukládá,“ vysvětluje Přerovský.
Pokud úředníci dělají něco jiného, vystavují se riziku. V případě inovací se často bojí, aby nevynaložili nehospodárně veřejné prostředky, a to zejména z důvodu, že ne každá inovace se vždy napoprvé zdaří.
V podtextu je i obava ze spáchání trestného činu, protože jsou pod dohledem řady subjektů. „Když mluvím o inovaci ve veřejné správě, tak je technologická a procesní,“ uvádí Přerovský. „Ta technologická je většinou jednodušší, protože změna procesu obvykle vyžaduje změnu zákona či vyhlášky.“
Příkladem jsou datové schránky či elektronický podpis. Aby mohly být datové schránky inovacemi, tak to nebylo ani tak složité po technické stránce – šlo o bezpečné doručování zásilek elektronickou cestou namísto posílání papírových zásilek. Komplikace působila procesní stránka – schválení zákona a lobby různých stran. Dalším příkladem je Opencard v Praze, inovace pro občany, která ve výsledku stála více peněz, než měla.
České prostředí obecně je už na školách nastavené tak, že se i školák bojí udělat chybu, což potvrzuje i Libor Kašparovský, nový ředitel obecně prospěšné společnosti Česká inovace, která se snaží o vytváření podhoubí pro inovace. „Je jasné, že inovace jde vždy proti systému, kdy se z deseti inovací podaří jedna, a to státní úředníci tuší, vědí, že mohou být neúspěšní. A bojí se udělat chybu,“ říká Kašparovský.
VEŘEJNÉ ZAKÁZKY Není možné, aby firma něco vymyslela na míru a státní správa si to od ní koupila jako běžný zákazník. Státní správa musí vypsat veřejnou soutěž a firma si musí zakázku opět vysoutěžit. A pokud se firma podílí na přípravě zadávací dokumentace, vyjasňování potřeb klienta, je v ohrožení, že může být taková spolupráce se státní správou vnímána tak, že je firma v soutěži zvýhodňována a je podezřívána z korupce.
Situaci komplikuje to, že u centrálních řešení IT zakázek pro stát se soutěží o spoustu peněz. Jde o boj o zakázky a pochopitelný lobbing.
Jednání neusnadňuje nedůvěra na obou stranách. Proto je třeba „síťování“ a vnášení nejlepších praktik z obou světů do řešení inovačních projektů. Zde se Česko může inspirovat z dobrých příkladů ze zahraničí, z Velké Británie, Dánska, Estonska… Karel Půbal, ředitel poradenských služeb PwC ČR pro veřejný sektor, konstatuje, že inovace jsou vždy o lidech. „Zákon nebrání inovacím, i když si to řada úředníků myslí. Dokonce inovace zpravidla nevyžadují ani speciální změny zákonů.“ Ke změnám v Česku by tak mohlo přispět to, že i ve státní správě začíná generační výměna lidí. Už se i stává, že ti, kteří uspěli v soukromé sféře, jdou do veřejné správy, aby tam vnášeli nové přístupy. Přesunuje se tam i hodně lidí z neziskového sektoru, protože potřebují více jistoty než v dlouhodobě podfinancovaném neziskovém sektoru.
Roman Cabálek, bývalý šéf Microsoftu, je nyní v těsnějším kontaktu se starosty a dalšími zástupci měst, protože jim představuje výhody cloudových řešení. S kolegy z jeho malé konzultační firmy objeli už kolem 100 měst. Uvádí, že „úředníci se zejména po komunálních volbách často střídají, a tak ti noví sbírají zkušenosti. Najdou se i případy, kdy raději přijdou o třetinu svého rozpočtu a hledají vlastní cestu, aby nebyli v podezření, že něco originálního okopírovali jinde. Stále častěji ale slyším nejen otázku: Už to někdo má?, ale také: Kolik jim to ušetřilo? V okamžiku, kdy máte fungující příklad a ještě jim přivedete za ruku tajemníka odjinud, který novou technologii někde v úřadu používá, pak se věci začnou řešit mnohem rychleji.“
Projekty jsou limitovány tím, jak fungují volební cykly. „Strach politiků – nováčků z toho, udělat procesní chybu, má pochopitelně ? mnohdy dopad na rychlost implementace inovativních projektů.
Vidíme, že starostové ve městech a krajích mají dobrou vůli i kuráž inovovat, ale mají také strach udělat z neznalosti zejména procesní chybu, kterou pak jejich političtí odpůrci využijí proti nim,“ dodává Cabálek.
„TATÍNEK“ PROJEKTU Jan Přerovský popisuje atmosféru ve státní správě. Když úředník něco chce, tak pracuje s určitým aparátem. „Někdo mu musí schválit smlouvu a rozpočet. Radím, že je potřeba najít ,tatínka‘ projektu, který má dostatečný vliv a vysoké postavení a může říct – tento výsledek potřebuji, protože je to nejen v zájmu úřadu, ale i například ve volebním programu či v koaličním prohlášení. Inovativní projekt je potřeba prolinkovat s politickým cílem,“ říká pragmaticky Přerovský. Uvědomuje si, že politik „sbírá“ body do příštích voleb. „Vždy je ale při prosazování inovace úspěšnější, pokud ji dokáže podložit analýzami a dobrými zkušenostmi odjinud,“ podtrhuje Přerovský.
Příležitosti pro rychlejší změny vidí Zdeněk Jiříček, ředitel pro technologické standardy v oblasti cloudu z Microsoftu, hlavně na úrovni měst a obcí. „Mají volnější ruce.
Centrální eGovernment se řídí parlamentními zákony a vyhláškami, ale města a obce si mohou odhlasovat to, co je jejich prioritou.“
INOVACE A VEŘEJNÁ SPRÁVA Technologie během posledních let zásadně mění obchodní modely firem. Velký potenciál se nabízí i ve veřejné správě. Zdeněk Jiříček upozorňuje na nové vztahy firem a zákazníků, čemuž se v odborném jazyce říká „customers connections“. V případě státní správy jde o spojení s občany. „Inovativní koncepty zavádějí různé formy crowdsourcingu – nechávají si na svoje produkty dávat přímou zpětnou vazbu od zákazníků a využívají k tomu Facebook a sociální sítě,“ vysvětluje Jiříček. Toto už naplno běží tři čtyři roky. Firmy tak budují svou značku. K tomu navíc přibyl cloud k využití v komerční sféře, který se stal zdrojem inovace zejména pro malé a střední firmy. „A cloudové řešení je dobrou ,střechou‘ pro úsporu nákladů i ve státní správě,“ dodává Jiříček.
Pro laika (i úředníka) je představa konkrétnější, pokud do češtiny přeložíme některé výrazy IT odborníků.
Třeba pojem pro novou úroveň vztahů mezi partnery – multitenantní řešení. Do češtiny se anglický výraz „multitenancy“ překládá jako „více nájmů“. Jde o schopnost sdílet stejnou aplikaci a výpočetní zdroje s více zákazníky. Zdeněk Jiříček vysvětluje, že „existuje jedna služba v cloudu a další entity se k ní pouze přidávají. A službu dostávají k dispozici třeba během hodiny, v čemž je inovace.“
Jenže lidé ve státní správě přesně netuší, co si s takovými inovacemi počít. I dobré inovace typu Lepší místo, se kterou přišel Petr Steklý, ředitel neziskovky Prostor v Kolíně, mohou úředníky „ohrožovat“. Tato inovace propojuje občany s radnicí, kdy každý může vyfotit nějakou situaci ke zlepšení ve městě a poslat ji radnici. Úředníci se mohou obávat, že nebudou mít kapacity na řešení požadavků. Ovšem dobří správci veřejného prostoru se musí naučit tyto projekty zaintegrovat do komunikace s občany, což se v Kolíně a některých částech Prahy už daří.
MAJÁKOVÉ PROJEKTY Řada IT firem se v poslední době snaží získat města jako zákazníky. Microsoft je ve spolupráci se státní správou velmi aktivní. Jejich vstupy jsou součástí programu CityNext, který spustil v Houstonu a rozšiřuje jej i do střední a východní Evropy. Jeho přínosem je práce s daty, jichž státy a města generují obrovská množství a mohou třeba předvídat dopravní zácpy, kriminalitu či pomoci při rozhodování o výstavbě… Microsoft chce být platformou, na jejíchž technologiích poběží část otevřených dat státu. Nástroje k tomu má (Katalog otevřených dat na platformě Azure, SQL Server a BI nástroje). V Česku Microsoft rozjíždí iniciativu, která má pomoci státním institucím roztřídit data a na jejich základě postavit nové služby pro občany. Microsoft spolupracuje s Prahou i s kraji.
Podobný program má IBM, které svá „chytřejší města“ propaguje také. Zatímco Microsoft se chlubí třeba Barcelonou, IBM má Madrid.
Města a obce ale nemusí být příležitostí jen pro velké hráče, ale i pro neziskovky. Inspirativní příklady uvádí David Brada, vlastník firmy CreamPrague, která spojuje kreativitu s komunikací. Zajímají se o netradiční instalace ve veřejném sektoru. „Lidé z neziskovek mají spoustu nápadů a nečekají za to miliony,“ říká Brada. Jako příklad uvádí projekt Bezobrubník.cz, kdy lidé z neziskovky vymysleli mobilní nájezd na chodníky pro vozíčkáře.
Vyrábí se z dřevotřískové desky.
Pokud by se nájezd stavěl obvyklým způsobem, šlo by o investici v řádu 250 až 300 tisíc korun, neziskovka totéž nabízí za 20 tisíc korun.
MĚSTA SI KONKURUJÍ Zdeněk Jiříček upozorňuje na zajímavou okolnost. „Města si konkurují a je to vidět v souvislosti s bojem o talenty. Mladí lidé se rozhodují, kde budou bydlet. Část mladé generace, která nemá jasno, zvažuje, jak je dané město inovativní.
Přemýšlí o zaměstnatelnosti a atmosféře města,“ říká Jiříček.
Jako příklad v Čechách uvádí Dolní Břežany, kde se tamnímu volebnímu uskupení podařilo vyhrát čtyřikrát za sebou volby se 70 %. Atraktivní místa dokážou přilákat talenty.
„Dnes je spousta metod, jak téměř zadarmo vybudovat systém zpětné vazby od občanů. Můžete si ověřovat politické priority a programy.
Odpovědní politici se ptají: Chcete opravit díry v silnici, nebo chcete investovat do nové mateřské školy, protože máme omezený rozpočet?“ radí Jiříček.
Přelomové mohou být i „drobnosti“.
I velké firmy, třeba 3M, nepostupují jen „skokově“. Naučily zaměstnance přicházet s malými zlepšováky. Co se státní správy týče, pracuje 3M na testování elektronických náramků pro dohled nad vězni při domácím vězení. Elektronický monitoring sníží vytíženost věznic. Společnost 3M umožňuje díky své technologii sledování vězňů ve více než 40 zemích světa.
CLOUD A SLUŽBY STÁTU Dobrým příkladem je ve využívání cloudových řešení ve státní správě Velká Británie. „David Cameron prohlásil na začátku svého volebního období, že všechny cloudové služby, ať státní nebo jiné, budou na jednom tržišti,“ říká Zdeněk Jiříček. I v Česku se objevují odborníci, třeba profesor Jiří Voříšek na VŠE, kteří studují to, jak je to aplikovatelné v tuzemsku.
Zájemci by si vybírali řešení z předvybrané nabídky. Výrobci by museli respektovat pravidla bezpečnosti a interoperatibility.
(Interoperabilita je schopnost různých systémů vzájemně spolupracovat, poskytovat si služby, dosáhnout vzájemné součinnosti, pozn.
red.) Termín se používá nejen pro spolupráci na technické úrovni, ale i pro sociální, politickou spolupráci a spolupráci služeb (spolupráce státní správy a samosprávy, kooperace mezi podniky). To funguje dobře například v Dánsku. Podle odborníků jde o způsob pro města a obce, jak jednoduše a bezpečně nakoupit inovaci.
CLOUDY A STÁTNÍ SPRÁVA Každé město a obec v Česku má určitou agendu, kterou si spravují samy. Experti poukazují na to, že řada věcí má ale centrální řešení, které by jim ušetřilo čas a peníze.
„O tom ve veřejné správě začínají přemýšlet – jde například o modelování agend, kdy se ministerstvo vnitra snaží poměřovat městské úřady a jejich náklady na jednotku výkonu. Díky existenci cloudových služeb tyto benchmarkové služby mohou být k dispozici okamžitě,“ uvádí příklad Jiříček. Nabízí se ale otázka, co se stane s přebytečnými úředníky? Podle odborníků se více zapojí do rozhodovacích procesů a vylaďování legislativy. Prostor se nabízí i ve službách a logistice.
INTERNET VĚCÍ A STÁT Další perspektivní oblastí rozvoje je internet věcí. Je to oblast, kde je soukromý sektor blízký veřejné správě. Spolupráce se nabízí například ve zdravotnictví nebo při optimalizaci dopravy. „V Evropské unii běží řada ,pilotů‘ pro inteligentní dopravní systémy,“ vysvětluje Zdeněk Jiříček. Příkladem je hromadná doprava v Londýně, která nasadila chytrou aplikaci, kdy cestující zjistí, kde je reálně spoj, který potřebuje ke své přepravě. Tato aplikace vizualizuje pohyb dopravního prostředku nikoliv podle jízdního řádu, ale podle jeho reality. Aplikace umí zájemci rovnou navrhnout ideální trasu. Taková služba je možná díky rozvoji takzvaného „internetu věcí“.
PERSONALIZOVANÉ SLUŽBY Občané budou vyřizovat své záležitosti stále častěji prostřednictvím moderních technologií. Personalizované služby znamenají, že občan ukončí elektronické podání svého dokumentu a s veřejnou správou komunikuje výhradně dálkově. Jeho identita bude ověřena elektronicky bez nutnosti chodit na úřad.
Polovičatá praxe, kdy máme datové schránky, ale řada formulářů je vyžadována na papíře, zmizí. Nyní pro žádost o nový doklad či změnu trvalého bydliště stále potřebujeme papírový formulář, který si můžeme maximálně stáhnout z internetu.
Na státních úřadech musíme stále fyzicky podepisovat žádosti, které za naší přítomnosti ověří úředník. „Personalizované služby mají potenciál v tom, že skutečně ověří identitu člověka elektronicky a umožní mu dokončit celou transakci elektronicky. Jde o takzvané úplné elektronické podání,“ shrnuje Jiříček. Jde o způsob komunikace, který běží například úspěšně v Estonsku, které je v oblasti personalizovaných služeb nejdále. Vystavěli na tom dokonce jako malý stát svou image v rámci celé Evropské unie. ?
Kde vidíte hlavní prostor pro inovace v rámci státní správy
a samosprávy? (v %)
     Nastavení kontrolních mechanismů v rámci
veřejné správy (včetně protikorupčních opatření)                               54
                  Schopnost efektivně využívat
  shromažďovaná data („chytrá veřejná správa“)                             48
    Uživatelská přívětivost, srozumitelnost toho,
        co který úřad dělá a za co je odpovědný                         44
                          Elektronizace služeb                          44
   Nastavení procesů v orgánech veřejné správy                          44
           Motivace a hodhocení zaměstnanců
                               veřejné správy                          43
         Nástroje pro zjednodušení komunikace
                           s veřejnou správou                        40
          Finanční řízení v rámci veřejné správy           24
                      Projektový management         13
               Zapojení občanů do rozhodování
                  (např. na úrovni měst a obcí) 6
                                         Jiné 3

Vrtěti centrálním mozkem

    Hana Boříková

Národní elektronický nástroj by se měl spustit do ostrého provozu. Zakousli se do něj ovšem čeští i bruselští detektivové, kontroloři a auditoři
Mela kolem informačních systémů na ministerstvu pro místní rozvoj (MMR) zdaleka neskončila. Další průšvih bublá kolem Národního elektronického nástroje (NEN), který se má stát centrálním mozkem veřejných zakázek. Je jen otázka týdnů, kdy bude muset ministryně pro místní rozvoj Karla Šlechtová vysvětlovat v médiích, co se kolem projektu za půl miliardy děje. A hlavně dělo. I v případě, že se podaří NEN s více než dvouletým zpožděním spustit v červenci v avizovaném ostrém provozu (což není úplně jisté), brzy se patrně ukáže, že systém za půl miliardy je „tak trochu jiný“ než ten, co si ministerstvo v roce 2012 objednalo.
Každopádně NEN už šetří protikorupční policie a Evropská komise si objednala u ministerstva financí jeho audit, jelikož je z velké části financován z bruselských dotací. Že by se tedy opakoval příběh monitorovacího systému evropských dotací MS2014+? Zdá se, že do jisté míry ano. Oba případy spolu navíc patrně souvisejí. Minimálně v něm figurují stejné firmy, na které se detektivové zaměřili při razii kvůli monitorovacímu systému. A ani tady nechybějí personální propletence. Protikorupční fond zasahuje Na začátku března podal Nadační fond proti korupci miliardáře Janečka na Vrchní státní zastupitelství trestní oznámení na neznámého pachatele. Reagoval na anonymní podnět.
„NEN je podle nás extrémně předražený a ministerstvo pro místní rozvoj dostalo produkt se zásadně jiným technickým řešením, než se kterým zvítězil dodavatel v soutěži.
Právě toto řešení ale mělo poloviční váhu při hodnocení nabídek uchazečů. Podle rozhovorů s našimi konzultanty z IT branže měl stát vývoj systému desítky milionů, rozhodně ne téměř dvě stovky milionů,“ vysvětluje ředitel fondu Petr Soukenka, proč se rozhodl věnovat NEN a podat trestní oznámení. Následně jej kontaktovali policisté z Útvaru odhalování korupce a finanční kriminality s doplňujícími dotazy a vyrozuměl, že případ NEN je sloučen s vyšetřováním monitorovacího systému evropských dotací MS2014+. Kvůli němu se odehrála 19. března po ránu razie na ministerstvu pro místní rozvoj. Policisté se tam „pošťourali“ v počítačích i těch nejvyšších úředníků a odnesli si dokumenty k zakázce.
Hodinu po jejich návštěvě dorazil na úřad na Staroměstském náměstí brutálně kritický audit monitorovacího systému z ministerstva financí, který si u něj objednala Evropská komise. Auditoři konstatovali podezření na kartelovou dohodu dvou uchazečů a četná porušení zákona o veřejných zakázkách.
Pokud se situace bude opakovat a audit ministerstva financí dopadne u NEN podobně špatně (například se potvrdí podezření, že výsledné řešení je jiné než to, které zvítězilo v soutěži) a projekt se bude propírat do hloubky jako monitorovací dotační systém MS2014+, nepříjemné pozornosti se nevyhne ani Andrej Babiš. Média už několikrát upozornila, že si na ministerstvo financí přivedl experty spojované se společností BDO IT, a to především čerstvého náměstka pro IT Miroslava Hejnu nebo Milana Rusnáka. Kvůli BDO IT se Babiš dokonce pohádal se svým náměstkem Lukášem Wagenknechtem, který odmítl podepsat zakázku za dvě stě tisíc korun na supervizi budování elektronických pokladen, kterou měla firma dostat z ruky. A právě společnost BDO IT měla v projektu NEN také roli autorského dozoru nad softwarovou realizací projektu. Celkem vyinkasovala přes 50 milionů korun.
Naostro od července Centrální mozek veřejných zakázek byl jedním z prvních projektů, který začala Šlechtová řešit po svém nástupu do čela úřadu loni v říjnu. A to tak, že zřídila pracovní skupinu na úrovni náměstků, zadala interní audit systému a všechny další kroky směřující k jeho uvedení do ostrého provozu na začátku ledna zastavila. Pracovní skupina si objednala další tři posudky: IT posudek od soudního znalce, expertizu ekonomické efektivnosti systému a „hackerský“ posudek bezpečnosti systému. Ten jediný dopadl jednoznačně špatně. Objevil třináct mezer v systému, z toho osm tak zásadních, že by šlo systém napadnout zvenčí. Už v polovině ledna ale firma Datasys (dodavatel zakázky) na základě reklamace ministerstva chyby opravila a provedla nový test. Před koncem ledna dostala Šlechtová na stůl verdikt své komise, která doporučila v projektu pokračovat, a dokonce nechat jej dál platit v režimu evropských dotací. V úvahu totiž přicházela kromě varianty projekt zastavit a v podstatě jej hodit do koše také možnost nechat jej zaplatit z národních zdrojů, což by znamenalo, že by se vyhnul kontrole z Bruselu. Z jakých zdrojů bude projekt financován, není ale definitivně jasné dodnes. Čeká se prý na výsledek kontroly řídícího orgánu operačního programu.
Na začátku března rezignoval Šlechtové náměstek Ondřej Votruba, pod kterého NEN spadal. Ministryně kontrovala prohlášestátní ním, že by jej stejně odvolala. „Téměř pět měsíců očekávám jednoznačné stanovisko k řešení NEN, na které jsem nasadila celé vedení ministerstva, které měl pan Votruba k dispozici.
Dosud i vzhledem ke všem posudkům tohoto projektu, které jsem nechala zadat, jsem nedostala doporučení, jak rozhodnout ve vztahu k finančním zdrojům. Za NEN nesl od svého nástupu Ondřej Votruba odpovědnost,“ uvedla Šlechtová. Proti tomu se ovšem Votruba ohradil s tím, že doporučení měla na stole už několik týdnů. Následně se vynořily informace, že Šlechtová záměrně zdržuje spuštění systému ve prospěch komerčních provozovatelů elektronických nástrojů a tržišť.
I elektronická tržiště by mohl NEN v budoucnu spolknout, čímž připraví firmy o velký byznys. Média spekulovala, že Šlechtová NEN brzdí, protože v minulosti pracovala ve firmě jednoho z komerčních provozovatelů.
„Nikdy jsem nedala žádný pokyn směřující k pozastavení spuštění systému NEN. Dříve jsem pracovala ve firmě ECPA v pozici řadové zaměstnankyně, kde byl vlastníkem firmy majitel Gordionu. S firmou jsem se ve zlém rozešla před deseti lety po etické profesní roztržce,“ reagovala Šlechtová. A před koncem března svolala tiskovou konferenci, na které poprvé prolomila ticho kolem NEN. „Projekt spustíme v červenci,“ oznámila.
Chcete mě?
A to je také to poslední, co lidé, pro které jsou veřejné zakázky hlavním byznysem, o projektu slyšeli. Na trhu panují pochybnosti, zda se i tentokrát termín ostrého startu (původně plánovaný na rok 2013) opět neodloží. Ministerstvo pro místní rozvoj tvrdí, že letní termín platí, pokud budou dodavatelé systému spolupracovat. Ti, kteří mají v systému začít veřejné zakázky spravovat, ale evidentně jasno nemají. Jedním ze tří ministerstev, které testovalo NEN ve zkušebním provozu, je ministerstvo spravedlnosti.
„Zkušební provoz nebyl plně prověřen a ukončen. Na podzim roku 2014 totiž došlo ze strany MMR k pozastavení projektu a naše ministerstvo dosud nemá informaci o tom, jakým způsobem zavedení NEN proběhne. V této chvíli tedy není možné říci, zda bude resort od července NEN využívat,“ říká Kristina Labohá z ministerstva spravedlnosti.
V úvahu podle ní přichází možnost, že by ministerstvo zakázky souběžně zadávalo ve svém stávajícím systému a v NEN, aby zjistilo, zda jej může bezvýhradně využívat.
Další z testovacích úřadů – ministerstvo práce a sociálních věcí (MPSV) – se také nijak na ostrý start nechystá. „V době testování neměl systém ještě všechny funkcionality. Vzhledem k průtahům v zavedení Národního elektronického nástroje jsme si vybrali vlastní nástroj – eZAK, který je postupně přizpůsobován do prostředí MPSV,“ uvedlo ministerstvo. Možná se tedy nakonec ukáže, že i když bude NEN fungovat, nemá jej kdo používat. Ministerstva totiž během posledních měsíců v nejistotě kolem NEN často prodlužovala smlouvy se svými stávajícími komerčními poskytovateli elektronických nástrojů -mnohdy na další čtyři roky. Pak ovšem hrozí, že Česko bude muset vracet dotace už z toho důvodu, že nebude dostatek uživatelů systému. A to je přirozeně podmínkou Bruselu.
Měl to být geniální nástroj pro zadavatele veřejných zakázek, který by je bezpečně provedl celým složitým procesem, navíc s garancí státu a zadarmo. Po letech průtahů se ovšem ukazuje, že bude zázrak, jestli po těžkém porodu dostane NEN vůbec šanci na život.
***
NEN měl být geniální nástroj pro zadavatele veřejných zakázek, který by je bezpečně provedl celým složitým procesem, navíc s garancí státu a zadarmo. Ministerstvo pro místní rozvoj dostalo produkt se zásadně jiným technickým řešením, než se kterým zvítězil dodavatel v soutěži.
Co mají společného NEN a MS2014+
Co může z pohledu policie obě zakázky -MS2014+ a NEN – spojovat, je nasnadě. U MS2014+ a NEN figurují stejné firmy: olomoucká Tesco SW Josefa Tesaříka (bratra senátora za ČSSD Martina Tesaříka) a Datasys, kterou Reportéři ČT spojili u zakázek ČEZ s lobbistou Ivem Rittigem. Zatímco u systému na administrování dotačních titulů byla dodavatelem firma Tesco SW a Datasys měla podle auditu ministerstva financí podat krycí nabídku, aby se následně stala vítězem navazujících zakázek, v soutěži na systém pro administrování veřejných zakázek (NEN) vyhrála Datasys, která si jako subdodavatele najala Tesco SW. To v minulém roce zvítězilo v tendru
na provozování NEN. Ministryně Šlechtová si je rizik kolem projektu nesporně vědoma. Samozřejmě ví, že se o něj zajímá policie, která si 23. dubna vyzvedla v jejím úřadě dokumentaci k zakázce. Projektu se věnuje v tuto chvíli i Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, na který se obrátili provozovatelé komerčních elektronických nástrojů, jimž by mohl NEN sebrat živobytí. „V soutěži, kde kritérium kvalita a technologické řešení zakázky mělo 45procentní váhu, vyhrála firma Datasys s nabídkou architektury systému založeného na IBM komponentech. Dodáno však bylo úplně jiné řešení postavené na platformě ASP. NET od Microsoftu, což je technicky a technologicky odlišné plnění. Vzhledem k tomu, že navržené řešení bylo součástí hodnocení, měl by zadavatel trvat na dodávce vysoutěženého řešení, nebo soutěž zrušit,“ říká David Horký, jednatel společnosti QCM, jedné ze stěžovatelů. Horký se navíc domnívá, že se kvůli změně platformy zbytečně vyhodilo 11 milionů za softwarové licence a hardware pro vývojové prostředí. Společnost Datasys – hlavní dodavatel zakázky – odmítla na otázky týdeníku Euro odpovědět. Sdílnější byla společnost Tesco SW, která s firmou na produktu spolupracovala. „Tesco SW se dlouhodobě věnuje vývoji informačních systémů pro e-Government, proto nás Datasys oslovil, abychom jim pro projekt NEN poskytli naše vlastní komponenty. My vyvíjíme software, dodržujeme zákony a nevěnujeme se právním spekulacím. Pro nás jako subdodavatele je podstatné, že ze strany zadavatele byl tento postup akceptován a podepřen znaleckými posudky. Správnost postupu potvrdil i Úřad pro ochranu hospodářské soutěže,“ vysvětluje Josef Tesařík. Za trestním oznámením vidí konkurenční boj: „Všichni vědí, že NEN zde nakonec bude, ale každé zpoždění přináší různým podnikatelským subjektů zisky, o které je NEN připraví.“ Na NEN se v současné době zaměřil i Nejvyšší kontrolní úřad. A projekt vyšetřuje rovněž Evropský úřad pro boj proti podvodům (OLAF).
l
Foto popis| kde to vázne. Ministryně Karla Šlechtová v minulosti pracovala ve firmě jednoho z provozovatelů elektronických tržišť. „Nikdy jsem nedala žádný pokyn směřující k pozastavení spuštění systému NEN. Dříve jsem pracovala ve firmě ECPA, ale před deseti lety jsme se po etické profesní roztržce ve zlém rozešli,“ říká Šlechtová.

 

.